O věcech posledních - pohřby

Proč o věcech posledních? Je to jediné téma, které se týká naprosto všech lidí na světě. Jak se říká, smrt je jediná člověčí spravedlnost. Ve chvíli smrti je důležité jak jsme s životem naložili, jakou stopu jsme vtiskli svým budoucím generacím ...

Do země nebo žehem - pohřeb

První písemné zprávy o pohřbívání žehem se datují již od 7. století před naším letopočtem od Řeků a Římanů a odtud do celé Evropy. Právě v antice se zpopelňování od 3. století našeho letopočtu těšilo stále větší oblibě - zpopelněni byli např. Cisero, Brutus, Pompeius, Augustus, Tiberius, Nero - kupodivu ve východní Asii je zpopelňování známo až od 7. století našeho letopočtu. S nástupem křesťanství v prvních stoletích našeho letopočtu bylo pohřbívání žehem omezeno, protože jedním z jeho základů je víra zmrtvýchvstání.

Roku 785 francký král Karel Veliký zpopelňování zakázal pod trestem smrti a tento zákaz byl v křesťanské Evropě respektován více než 1 000 let. Výjimky byly zcela mimořádné, spalování zesnulých se provádělo pouze při hromadných katastrofách nebo epidemiích moru. Ve středověku a později i ve francouzsko-pruských válkách se stalo hromadné zpopelňování padlých kvůli epidemiím nutností. V habsburské monarchii platil přísný zákaz pohřbívání žehem až do jejího konce. S rozvojem městské civilizace se však začal projevovat nedostatek půdy pro klasická pohřebiště, proto se v 19. století kremace stala opět aktuální.

V r. 1874 německý inženýr Frederic Siemens postavil žároviště koncepčně podobné současným kremačním pecím. První člověk-žena české národnosti byla zpopelněna v Německu v krematoriu Gotha. V Čechách byla v r. 1899 založena "Společnost pro spalování mrtvol" a o deset let později vzniknul i spolek "Krematorium." Teprve po roce 1945 se v tehdejším Československu stala myšlenka pohřbívání žehem trvalou součástí moderního pohřebnictví. (zdroj:archiv Služeb města Pardubice).

Pohřební služba Tranquillitas Praha - serioznost, kvalita, profesionální přístup

V takovéto nelehké chvíli, kdy člověk pozůstalý po zesnulém nebo zesnulé, prožívá bolest a beznaděj, je třeba se spolehnout na lidi, kteří ve vší úctě a eticky zajistí organizaci tohoto posledního rozloučení, pohřbu.

Společnost TRANQUILLITAS Praha ® spol. s r.o. zajistí pohřební služby, kremace, pohřební obřady, rozptyl popela, obřadní síně, krematoria, doplňkové služby.


Provozují dvě obřadní síně v Praze, Kladně a Kladenské krematorium, které slouží nejen pro potřeby společnosti, ale i dalším šestnácti pohřebním službám. Disponují dvěstěosmdesáti místy v nejmodernějších chladících zařízeních pro zesnulé. Ročně sjednávají a vypravují přibližně tři tisíce pohřbů. Jako jedna z mála pohřebních služeb mají plnou kontrolu nad zesnulým od převzetí až po vydání urny nebo pohřbu do hrobu, a to díky provozování vlastních zařízení, obřadních síní, chladících zařízení a krematoria. Proto mohou nabídnout i takové nadstandardní služby, jako např. přítomnost u spalu nebo balzamace nutné při převozu do některých států světa a další, které zákazníci běžně využívají.

 

"Na základě šestnáctiletých zkušeností v oboru pro Vás zajistíme poslední rozloučení s Vaším nejbližším. Zajistíme pro Vás vše potřebné, aby rozloučení bylo důstojným aktem podle Vašich představ i možností."

TRANQUILLITAS Praha - Váš partner pro nejtěžší chvíle

JÁ ŽIV JSEM, I VY ŽIVI BUDETE ...

Toto proroctví kdysi v průčelí obřadní síně přikazovalo: žij spravedlivě, čiň dobré, abys, až dávno již tvého těla nebude, mohl v myslích svých následovníků dlouho žíti.

U širokého vstupního schodiště unikátního pardubického krematoria z roku 1923, po jehož stranách se důstojně tyčí sochy světlonošů mě vítá personální manažerka a zároveň mluvčí akciové společnosti Služby města Pardubic paní Pozníková. Poutavě vypráví o historii kulturní památky pardubického krematoria a náročnosti poslední rozsáhlé rekonstrukce. Provází mně rozsáhlým a pečlivě udržovaným hřbitovem, rozptylovou loučkou i překrásným kolumbáriem /z latinského slova columbarium, což znamená holubník! - kolumbaria slouží k ukládání uren a jsou součástí vnějších nebo vnitřních zdí hřbitovů, popř. kostelů/. Připojuje se k nám vedoucí divize Pohřební služby a krematorium pan Ježek, aby mi ukázal podkroví, obřadní síň i suterénní prostory, kam právě vstupujeme.

Tam, kam se živí jen tak nedostaneme

Očekávám ticho, přítmí, horko a pach. Ticho snad - nehraje tu třeba rádio jako na jiných pracovištích, dlouhá světlá, vzdušná a čisťounká chodba je plná vozíků, jen občas projede zaměstnanec krematoria s rakví na vozíku, aby nebožtíka převezl do chladicí místnosti, pod katafalk /vyvýšené pietní místo pro vystavení rakve se zesnulou osobou, s místem pro smuteční výzdobu / nebo k žehovým pecím. Pan Ježek mi sice tlumeně, ale věcně popisuje a ukazuje co všechno čeká zemřelého po převozu do krematoria: „Nebožtík je - samozřejmě v rakvi pečlivě označené evidenčním štítkem dopraven do chladicí místnosti, kde čeká tři, nanejvýš sedm dnů na kremaci. Počet dnů v chladící místnosti se řídí potřebami pozůstalých a kapacitou kremačních dnů. Jsou však i případy, kdy jsou zesnulí uloženi v nemocnici v mrazícím boxu i půl roku! Jedná se o oběti trestných činů nebo lidi osamělé, dokud se nepodaří najít příbuzné, kteří by se o ně postarali."

Před smutečním obřadem

je rakev dopravena pod katafalk na zdvihací rampu, která ji pomalu vyveze do obřadní síně. Po posledním rozloučení je rakev stejným způsobem dopravena sem do přízemí, odkud ji zaměstnanec krematoria převeze do místnosti u kremačních pecí". Je to bez přehánění krásná místnost obložená cihlovými obklady s jedinou výzdobou - křížem. Jedinečný vysoký prosklený strop ve tvaru jehlanu umocňuje její prostotu a pocit blízkosti nebe. Samotná kremační místnost není žádná potemnělá učouzená komora. Na dvě moderní ekologické pece dopadá prostornými okny denní světlo, je to jediné místo, kde je opravdu horko. Obsluha právě kontroluje obsah první pece téměř třímetrovým hrablem, ve druhé už jen tu a tam prošlehne plamen, kremace končí. Pece jsou rozpáleny na více než 850stupňů Celsia, za hodinu a deset-dvacet minut se obrátíme v popel, o hmotnosti tři kilogramy ...

Navazující místnost je plná prázdných uren

čekajících na svůj sypký obsah a poslední je opatřena dlouhým masivním dřevěným stolem, stěny lemují regály s narovnanými, opět pečlivě označenými urnami s popelem - čekají na cestu poslední - do prostor určených k předání pozůstalým, do kolumbária nebo rozptylovou loučku. Objímám zkřehlými dlaněmi ještě skoro horkou urnu a přemýšlím, proč je v některých urnách popel skoro bílý, šedý, jiný skoro černý nebo narůžovělý. V žádných prostorách není ani stopa po zápachu, spíš chladný neutrální vzduch, připomínající pobyt v jeskyni. S rázným zavřením vrzajících dřevěných dveří opouštím suterénní prostory.

Schody do nebe

Po nekonečně dlouhém strmém žulovém schodišti stoupám do podkroví, připomínající zámeckou věž, a které tvoří technické a administrativní zázemí. Tady kralují kanceláře v podobě bílých zdí v kombinaci s dřevěnými trámy i vkusná nová místnost pro hudebníky, řečníky a obřadníka, elegantní sklad-přípravna květinových darů. Po chodbách i mezipatrech mě zaujala spousta malinkatých stolečků s tlustými knihami-pečlivými obřadními záznamy. Chodba končí kouzelným dřevěným točitým schodištěm, kterým scházím o patro níž do obřadní síně. Přes očividnou novotu maleb, vybavení a mystického osvětlení na mně dýchlo kouzlo starých časů, zvláštní - navzdory účelu, kterému slouží - příjemná atmosféra, která nutí k zastavení, zamyšlení ...

Spalovač mrtvol

Ptám se pana Ježka jak se nazývá profese zaměstnanců u pece, na jejich pracovní dobu, jak se vyrovnávají s neobvyklým povoláním, co na to rodina, známí, jak se člověk k takové práci dostane a pan Ježek ochotně odpovídá: „Oficiální název je obsluha žehových pecí. Někteří zaměstnanci tuto práci vykonávají i pětadvacet let, berou jí jako každé jiné povolání. Jistě jste si všimla, že oni nepřijdou do přímého styku se zemřelými. Do přímého styku se zemřelými naopak přijdou řidiči pohřební služby, kteří zemřelé mimo jiné myjí, strojí, odnášejí - tam by se dala předpokládat jistá odtažitost ze strany rodiny a známých. Ve skutečnosti tomu tak nebývá. Obsluha žehových pecí pracuje na dvě směny, čili ranní, odpolední a konkrétně v našem krematoriu denně v průměru spálíme 13 nebožtíků. Občas potřebujeme nové zaměstnance, v tom případě prostě podáme inzerát.

Už jsme se poučili - pokud jsme přímo uvedli o jakou práci se jedná, hlásila se různá individua, takže uvedeme jen oficiální název profese. Když někteří uchazeči při pohovoru zjistí o jakou práci se jedná, většinou utečou, ale vždycky se najde vhodný člověk, který s tím nemá problém. Podmínkou přijetí zaměstnance je absolvování psychologických testů, abychom věděli, že se jedná o člověka psychicky stabilního a vyrovnaného. Jinak zvláštní požadavky na vzdělání nemáme - kromě absolvování kurzu obsluhy žehových pecí. Vyžadujeme ale korektnost, spolehlivost a úctu k zemřelým." Zajímám se o prostory, kde se natáčel kultovní film Spalovač mrtvol z r. 1968. Nemýlila jsem se, je to ta bíle okachličkovaná místnost pod obřadní síní, kde zesnulí čekají v daném pořadí na poslední rozloučení, jen se mi zdá oproti filmu menší a nejsou tu původní staré kremační pece.

Pane Ježku, vím, že na posledním Febiofestu se film Spalovač mrtvol promítal právě tady, v krematoriu - jaký byl zájem a jak diváci reagovali? „Zájem byl obrovský, většina lidí se na promítání ani nedostala, přece jenom naše prostory jsou daleko menší než v kině. Všichni, kteří měli možnost tady film shlédnout se shodují v názoru na genialitu nápadu promítat hororový film tam, kde se natáčel. Prožitek diváků byl ještě děsivější než v kině."

Den otevřených dveří - krematorium

"Vloni i předloni na podzim jste dokonce pořádali neobvyklou věc -Den otevřených dveří - proč"? „Toto nás napadlo u příležitosti ukončení postupné a rozsáhlé rekonstrukce objektu. I v tomto případě byl zájem veliký a nemyslete si, že návštěvníky byli samí starší lidé, přišli lidé napříč generacemi, dokonce jsem zaznamenal mladé maminky se čtyř-pětiletými dětmi."

Kdo se narodí, je odsouzen k smrti

Blíží se další obřad. Chvatně opouštím síň, vycházím ze dveří „pouze pro zaměstnance" do mrazivého, ale slunečného odpoledne. Odnáším si směs dojmů - kdo byli, jak žili ti lidé nyní stojící teď nedobrovolně vedle sebe v řadách uzavřených nebo ještě chladnoucích urnách... Naposledy se ohlédnu, chvilinku se zastavím u komína, ze kterého pomalu stoupá sotva viditelný šedý kouř. Vyprovázejí mně sochy světlonošů a já místo očekávané stísněnosti, marnosti, odporu, smutku a obav mám pocit lehkosti, nekonečního klidu, pokory, smíření.

Právní prohlášení: Obsah internetového magazínu i jednotlivé jejich prvky jsou právně chráněny. Jakékoli užití spočívající v kopírování a/nebo napodobování obsahu a/nebo prvku tohoto internetového magazínu bez výslovného souhlasu provozovatele internetového magazínu je protiprávní, porušující práva společnosti k autorskému dílu a databázi a zakládající nekalosoutěžní jednání. Neoprávněným užitím obsahu a/nebo prvku interntového magazínu může dojít též k naplnění skutkové podstaty trestného činu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže dle § 248 trestního zákoníku a/nebo trestného činu porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi dle § 270 trestního zákoníku, za jejichž spáchání může být uložen trest zákazu činnosti, propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty nebo trest odnětí svobody. Pokud máte o užití obsahu a/nebo prvku internetového magazínu zájem, kontaktujte redakci internetového magazínu. id15479 (rodina-finance.cz#20111)


Přidat komentář