Smysl života - co znamená život

Smysl našeho života můžeme neustále hledat a může se stát, že během našeho krátkého pobytu na světě jej ani nemusíme najít, pochopit, dokonce ani porozumět sami sobě. Smysl života se může během žití měnit, měníme či slevujeme ze svých původních plánů.

 

Spousta vlivů, ať už vnitřních, tak vnějších nás neustále ovlivňuje a do jisté míry tyto působící vlivy můžeme ovládat, korigovat, přizpůsobovat nám samotným, ale nemůžeme vše ovlivnit v plné míře a rozsahu. Každý jednotlivec, každá živá bytost je originálem. Ani věci kolem nás nejsou totožné, i když si pořídíme dva či více výrobků, nebudou stoprocentně shodné, vždy bude mezi nimi alespoň nepatrný rozdíl, třeba i okem nepostřehnutelný.

Svět kolem nás

Když se rozhlédneme kolem sebe, co vidíme? Zcela určitě spatříme jiné, další jedince. Nepoložil si někdo z nás otázku, proč je tolik lidí na světě? Proč je tolik druhů v živočišné říši? Není třeba naším „předurčeným" smyslem života, abychom žili všichni spolu, ve vzájemné pospolitosti?

Mohlo by se navenek zdát, že tím, kolik nás na světě je, kolika lidmi jsme denně obklopeny, s kolika lidmi jsme denně v kontaktu a hovoříme s nimi, že žijeme v tzv. lidském mraveništi. Neplní každý z nás určitý daný úkol v  životě? A neplynou tyto úkoly z jakéhosi předem určeného řádu? Tak jako v mraveništi, kde každý mravenec má svoji úlohu?

Na jednu stranu může být smyslem života lidí jako celku - vzájemné žití, na druhou stranu může být smyslem jednotlivce - zachovat si svoji identitu a jedinečnost a nenechat se vmanipulovat do nějakého soukolí.

Hranice smyslu života

Kde je tady ta správná hranice, kdo z nás ji dokáže a může určit a je vůbec správné určovat nějakou hranici? Za úvahu rozhodně stojí i otázka, zda nám více záleží na tom, kolika let se dožijeme, nebo čím svůj život vyplníme. Měli bychom si umět vychutnat každý příjemný okamžik, který nám den přinese. Hledat v maličkostech pozitiva a radost.

Jak pojímáme život

Každý z nás pojímá život odlišně. Někdo dle zmíněného řádu, někdo jako bohém. Jsou mezi námi i jedinci, co se nedrží onoho řádu, vymykají se mu, tzv. deviantní jedinci - nepřizpůsobiví okolí ve kterém žijí, neadaptují se. Ovšem, můžou tito jedinci za svůj úděl? Mohli se přeci ocitnout na pokraji společnosti díky vlivům, které nechceme vidět. Někomu může umřít velmi blízká osoba a daný jedinec se s tímto faktem nemůže vyrovnat a dojde to tak daleko, že přestane chodit do práce, straní se přátel, společnosti, schová se do své ulity před okolním světem, může se uchýlit k alkoholu, k hráčství, ovládne ho deprese, začne mít dluhy...

  • Někoho může zasáhnout přírodní katastrofa (vyhoření, povodeň). Těchto případů bychom mohli jistě uvést více.

Neměli bychom zapomínat na to, že nejsme jen my, my sami lidé. Kolem nás je okolní svět, příroda. Jsme zde na světě páni tvorstva, nebo jsme jen jeho doplňkem? Kdo nám dal moc a oprávnění a souhlas, že budujeme své domovy, stále méně necháváme volný nezastavěných ploch, devastujeme krajinu, ničíme životní prostředí, vyhubujeme zvířata. Proč si myslíme, že toto vše činit můžeme? Nevrátí se nám naše chování i s úroky? Koneckonců stále častější sucha, požáry, záplavy a oteplování jsou dopadem našeho žití.

Jak žijeme

Tak, jak každý z nás pohlíží na svůj život z odlišného úhlu, tak také žijeme rozdílným způsobem. Někdo žije ze dne na den. Někdo si umí vychutnat jednotlivý okamžik „všedního dne". Umí se radovat z maličkostí a je si vědom, že každá vteřina v dané chvíli je jedinečná, neopakovatelná a nemusí již přijít. To, co prožije, mu již nikdo nevezme. Ve chvílích ticha a snění se může vracet ke svým vzpomínkám. Mohlo by se zdát, že tento jedinec žije v tzv. své nevědoucí blaženosti a nezná negativní stránky života. Opak může být pravdou.

Tak jak začíná ránem nový den a večerem končí, tak jak slunce ráno vychází a večer zapadá, jak je světlo a tma, tak i život není jen jednostranný, není ani černobílý. My sami můžeme hodně ovlivnit, jakým směrem se budeme ubírat (jak se budeme chovat k ostatním lidem, k prostředí ve kterém žijeme a také, jak se budeme chovat sami k sobě). Ano, v žádném případě nepopírám fakt, že každý z nás se narodil v jiné době, v jiném prostředí, a ne každý má příležitost konat to, po čem touží, ne každý se může dostat ve svém snažení ke svému vysněnému cíli. Tím se dostáváme k tomu, co pro nás znamená smysl života.

Co znamená smysl života

Bylo by dobré se podívat na slovní spojení „smysl života" odděleně. Co může být „smyslem", co nám může toto označení říci? Znamená něco pojem smysl sám o sobě? Nebo je potřeba daný pojem spojit v souvislosti s něčím dalším? Např. smysl práce, smysl lásky, smysl života...  V případě spojení dvou slov, by slovo smysl znamenalo způsob určitého dosáhnutí.

Co znamená „život"?

  • Žít znamená dýchat
  • Žít znamená cítit (cítit lásku, cítit vášeň, cítit bolest)
  • Žít znamená vnímat sebe, vnímat jeden druhého
  • Žít znamená vychutnávat (vychutnávat okamžiky dne, hledat pozitiva, být otevřený novým věcem)

Zrození a odchod jedince

Jedinec přichází na svět v bolestech - a to nejen v bolestech rodičky, ale i ten, kdo se rodí, prožívá bolest v určitém slova smyslu. Je pro něj bolestivé, že již není v prostředí, kde byl do okamžiku, než přišel na „denní světlo". Najednou se ocitne v neznámém prostředí, které pro něj není již tak bezpečné (něco nového, neznámého, dosud pro něj nepoznaného). Bolest tedy nemusí být vždy spojena s fyzickou stránkou, ale i psychickou.

Tak, jak jedinec přichází na svět v bolestech, je i jeho údělem odejít ze světa v bolestech? Opět se nabízí otázka, kdo rozhodl, že život pro všechny začíná v bolestech a pro někoho i v bolestech končí. Někdo si svůj „konec" určí sám (sebedestrukce), někdo vážně onemocní a jeho poslední dny či měsíce i roky pro něj představují nepředstavitelná muka, která mohou být zmírněna jen silnými léky. Někdo odejde „pokojně", umře ve spánku. Umře v okamžiku, kdy „nadejde jeho čas". A opět je tu otázka - každý z nás má svůj čas života předurčen? A proč se nedozvíme dopředu, kolik času nám zbývá? Možná, kdybychom věděli dopředu, kolik času máme předurčeno, chovali bychom se jinak, jinak bychom naplnili svůj život. Otázka je - bylo by to dobré, kdyby každý věděl, kdy je jeho konec? A jak by se daný jedinec choval, kdyby se jeho konec blížil? Dokázal by každý z nás svůj blížící se konec „přijmout důstojně"?

Možná to bude znít jako otřepaná fráze, ale neměli bychom zbytečně trávit naše chvíle hádkami, naschvály aj. V životě je hodně důležité zdraví a troufám si říci, že zdraví je nejdůležitější. Co jsou peníze, majetek, spousta přátel, láska, když chybí zdraví? A proto bychom se měli o své zdraví starat. Když se dokážeme postarat o sebe samotné, dokážeme se pak postarat i o druhé.

Vztah štěstí a života

Dalším pojmem vedle zdraví je pojem štěstí. Pro někoho může být naplněním života, že žije ve šťastném manželství, že měl štěstí a vybudoval si kariéru, že měl štěstí a zplodil potomka aj. Tak, jak zdraví, tak i štěstí je vrtkavé.

Někteří lidé „dokáží" žít šťastní, i když jsou chudí, i když mají hlad, i když nemají značkové oblečení, i když jim zdraví moc neslouží. Jde o to, jak každý z nás pohlíží na svět. Jak bereme svět. Někdo se dokáže radovat z maličkostí, které druhému připadají samozřejmé.

Říká se, že „každý je strůjcem svého štěstí". Ano, do jisté míry to skutečně pravda je, ale nezapomínejme na to, že nejsme jen my sami. My sami neurčujeme, co a jak bude, ovlivňují a působí na nás nejen vnitřní, ale i vnější podmínky a záleží, jak jsme připraveni těmto vlivům čelit a přijímat je.

Jak lze pojmout život

Náš život jako přímka, s body narození a úmrtí, na přímce jsou dále body symbolizující vnitřní podmínky a okolo přímky se nachází body symbolizující vnější podmínky.

Existuje správná odpověď na smysl života?

Správnost odpovědi na otázku „Co je smyslem života" není jednoznačná. V tomto případě je jakákoliv odpověď každého z nás správná. Pro každého z nás představuje smysl života něco jiného a nesprávná odpověď v tomto případě neexistuje.

Rozdílnost smyslu života a jeho dopady

  • Někdo svůj smysl života neustále hledá a je dost možné, že jej nikdy nenalezne
  • Někdo vidí smysl života v materialistických požitcích. Vlastnit nejnovější věci (techniku, značkové oblečení)
  • Někdo vidí smysl života v naplnění svých stanovených cílů (vybudování vysněné kariéry, zhubnutí)
  • Někdo vidí smysl života v jakékoliv činnosti, která jej uspokojuje, činí mu potěšení
  • Někdo vidí smysl v neustálém sebevzdělávání se
  • Někdo vidí smysl života v oblastech, které řada z nás považuje za samozřejmé (mít, kde přespat, mít co k jídlu, mít peníze, mít práci, mít potomky, mít přátele)
  • Někdo si může myslet, že smyslem života je - přežít. Jak se mnohdy říká „v přírodě přežijí jen silní jedinci". Ano, něco na tom pravdy rozhodně bude. Ten, kdo se bude umět se životem „poprat" může žít déle, teď jde však o to, za jakou cenu a s jakými oběťmi.
  • Někdo vidí smysl života - v pomoci druhým. Žije pro druhé a ne pro sebe, obětuje se druhým a koná to rád (péče o nemocné, o opuštěné děti aj.)
  • Pro někoho znamená smysl života - najít sám sebe, rozumět sám sobě
  • Někdo smysl života nehledá a nepátrá po něm - prostě žije

Každý z nás očekává od života něco jiného

Možná by stálo za úvahu zamyslet se nad tím, jak přispíváme nejen k tomu, abychom svého, pro nás důležitého cílu dosáhli, ale jestli se také ohlížíme a rozhlížíme kolem sebe - co za sebou necháváme a zda jsme ochotni za své činy nést zodpovědnost.

Mezi námi jedinci je rozdílnost i v tom, jak se zachováme a jak jsme schopni unést fakt, když svého smyslu života nemůžeme dosáhnout. Někdo se nevzdá, „oklepe se" a hledá jinou cestu, jak cíle dosáhnout, či si zvolí jiný cíl. Jiní nemusí být tak silní a můžou se po svém nezdaru uchýlit k „odbočkám" (depresi, alkoholu, drogám, sebevraždě). Není na místě zlehčovat životní situace druhých. To, co se pro někoho může zdát jako banalita, to pro druhého může znamenat velký, nepřekonatelný problém.

Právní prohlášení: Obsah internetového magazínu i jednotlivé jejich prvky jsou právně chráněny. Jakékoli užití spočívající v kopírování a/nebo napodobování obsahu a/nebo prvku tohoto internetového magazínu bez výslovného souhlasu provozovatele internetového magazínu je protiprávní, porušující práva společnosti k autorskému dílu a databázi a zakládající nekalosoutěžní jednání. Neoprávněným užitím obsahu a/nebo prvku interntového magazínu může dojít též k naplnění skutkové podstaty trestného činu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže dle § 248 trestního zákoníku a/nebo trestného činu porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi dle § 270 trestního zákoníku, za jejichž spáchání může být uložen trest zákazu činnosti, propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty nebo trest odnětí svobody. Pokud máte o užití obsahu a/nebo prvku internetového magazínu zájem, kontaktujte redakci internetového magazínu. id15128 (rodina-finance.cz#20175)


Diskuze a zkušenosti

Dana Krosmanová | 09.12.2010 08:40
super článek je úžasný, a paní Sylvie taky, díky za radu, doporučilajsem celé rodině!!!!


Přidat komentář